Olomoucký kanár
Genetika > Kríženie
Úvod
Pri objavení sa istého genetického problému som sa obrátil na pána Lubomíra Veselého z Olomouca. Riešili sme otázku dedičnosti chochlíka u FK. Aj keď je známe, že C.O.M. nepripúšťa chocholatosť farebných kanárikov, napriek tomu sa stále pohrávam s otázkou dedičnosti tohto znaku. Tento pripravovaný článok bude onedlho zverejnený na mojom webe www.kanariky.vtactvo.sk. Pri kontakte s pánom Lubomírom Veselým som sa ho spýtal, či by nebol ochotný napísať pre mňa článok o šľachtení Olomouckého kanárika. Veď ide o náročnú niekoľkoročnú šľachtiteľskú prácu známeho chovateľa, funkcionára a posudzovateľa. Ponuku prijal. S radosťou prinášam teraz jeho príspevok v plnom znení, v češtine, bez ďalších úprav.
Olomoucký kanárik
Obr. 1 Detail hlavy a chocholky olomouckého kanárika
Bylo to v belgickém Hasseltu, kde se v roce 2013 uskutečnil 61.ročník světového šampionátu pod patronací C.O.M. - O.M.J a kde jsme pod hlavičkou ÚV ČSCH – Praha prezentovali Olomouckého kanára v počtu 2 kolekcí a 10 jednotlivců. Naše mise nedopadla podle představ a hned po shlédnutí našich opeřenců komisí O.M.J. a po projednání nám bylo presidentem C.O.M sděleno, že anglický svaz, přesněji Klub lizarda se negativně vyjádřil k naší expozici a tím vlastně vyloučila Olomouckého kanára z uznávacího řízení.
Bylo mně jasné, že taková situace ze strany Anglie klidně může nastat, ale vycházel jsem z toho, že v Anglii neuznávají jiného lizarda jak klasického, což ve své podstatě dávalo jistou naději. Protože Olomoucký kanár má hnědý melanin na rozdíl od klasických lizardů, kteří mají melanin černý, předpokládali jsme, že by mohl projít řízením. Zároveň má slitější kresbu a navíc hlavu zdobenou chocholkou německého typu. Odjížděli jsme z Hasseltu se smíšenými pocity a jistou hořkostí nad rozhodnutím O.M.J. Nevím jak by se porota rozhodla, pokud by s tímto kanárem přijeli třeba Španělé nebo jiná kanáří velmoc. Když srovnáme třeba Španělského gibosa s Italským giberem tak rozdíl mezi těmito kanáry je opravdu jen v malých detailech, které mají problém rozpoznat i odborníci. Olomoucký kanár se od klasického lizarda liší daleko víc.
V tuto dobu už nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem a je potřeba se věnovat tomuto kanárovi už jen jako regionálnímu plemeni. Což se také stalo a na ÚOK okrasného ptactva v témže roce bylo toto plemeno uznáno jako naše národní. Taktéž ÚOK okrasného ptactva Slovenské svazu vzalo tohoto kanára na vědomí s tím že jej budou akceptovat jako naše národní plemeno na jejich výstavách bude posuzován jako každé jiné plemeno postavového kanára. S Olomouckým kanárem jsem absolvoval také národní výstavu v Polsku, vystaven byl i v Rakousku, oba tyto státy si vyžádali standard k jeho bodování a v obou byl posuzován.
Bylo velmi zajímavé sledovat na PC reakce chovatelů – návštěvníků světového šampionátu v Hasseltu, kde byl tento kanár, ač mezinárodně neuznán C.O.M - O.M.J, převážně těmito lidmi kladně hodnocen v jejich příspěvcích ze šampionátu.
Obr. 2 Vyfarbenie olomouckých kanárikov - z predu
A nyní k vlastnímu vzniku olomouckého kanára
Cesta k vyšlechtění Olomouckého kanára nebyla krátká ani jednoduchá a na začátku této chovatelské práce jsem vlastně na vytvoření nového plemene ani nepomyslel. Chtěl jsem si jen pohrát s genetikou a přitom dokázat vytvořit něco, co nebylo běžné a nevyskytovalo se u nás ani na velkých výstavách.
Někdy na konci 70. nebo na začátku 80. let minulého století vystavoval Walter Wiener při olomoucké Exotě několik hnědých lizardů, které dovezl z Německa, kde měl dobré vztahy s chovateli kanárů. Tou dobou to byla celkem velká rarita, protože jen několik chovatelů z naší republiky mohlo takto získávat opeřence ze zahraničí. Byli to první hnědí lizardi, které jsem na vlastní oči viděl, a to navíc u nás v Olomouci, avšak nikdy bych neřekl, že právě tito ptáci se usadí někde v mé hlavě a po mnoho let tam jako hybernující vzpomínka zůstanou uloženi.
Po řadu let jsem se věnoval a vlastně i dodnes se věnuji chovu klasických lizardů, kteří jsou opravdu velmi složitým plemenem a zároveň bezesporu jedni z nejkrásnějších kanárů. Snoubí v sobě jak barevné tak i postavové, tedy přesněji kreslené kanáry. V době, kdy jsem s chovem tohoto plemene začínal, jsem opravdu nepomýšlel na nějaké šlechtění či novátorství v mém chovu, prostě nic než klasičtí lizardi pro mne neexistovalo. Myšlenka zkusit dokázat sám sobě, že jsem schopen posunout se k něčemu novému, se zrodila až asi o deset let později. Jako mávnutím kouzelným proutkem se otevřela v mojí hlavě "skrýš", ve které byla uložena vzpomínka na již zmíněné hnědé lizardy vystavené před mnoha lety na olomoucké Exotě právě Walterem Wienerem. A bylo rozhodnuto uvést do praxe vzpomínku a pokusit se odchovat hnědé lizardy, kteří v tu dobu u nás nebyli dostupní a ani v zahraničí nebyli běžní. Obnášelo to především poohlédnutí se po alespoň dobrých hnědých kanárech. Ještě než jsem začal s praktickou akcí, oslovil jsem význačného anglického chovatele a odborníka Rogera Catona, zda by nemohl poslat fotky hnědých lizardů, které kdysi vytvořil a choval. Fotky přišly a já měl v ruce vzor, jak by měli doopravdy hnědí lizardi vypadat. V zásadní potřebě hnědých kanárů mi vypomohl chovatel Jiří Tichý z Prahy. Vše potřebné bylo "doma" a jedině úhyn potřebných kanárů mi mohl zkomplikovat dlouhé čekání na jaro, přesněji na začátek dubna, což je doba, kdy po mnoho let zahajuji chovnou sezonu. Vzhledem k tomu, že u nás nebyl nikdo, s kým bych mohl konzultovat svou činnost ve smyslu otázky, kdy se na odchovech objeví lizardí kresba, nezbylo, než čekat na přepeření odchovů toho roku. Výsledek mne opravdu překvapil. Nebudu se tady rozepisovat, který melanin je dominantní a který je recesivní, budu se věnovat jen výsledkům, kdy se objevila první lizardí kresba. Zkrátka a dobře - jen některá kanářice z tohoto odchovu mající hnědý melanin měla na svém opeření něco, čemu by se dalo říci při velké představivosti lizardí kresba .Byla to ale kresba velmi velmi slitá , takže jí označit za kresbu lizardů opravdu nešlo. V dalším roce při zpětném párování se začali vyskytovat kanáři se slitou kresbou lizardů sice ve větším počtu, ale také bylo mnoho strakatých jedinců a až nyní při velkém výskytu těchto strakatých kanárů jsem si uvědomil, že lizard jako plemeno je vlastně geneticky ustálená straka a je jedno zda má či nemá na hlavě čepičku. Nechci se tady v tomto článku rozepisovat, že mým cílem a vidinou byl pouze hnědý lizard. V tu dobu jsem neměl žádný jiný cíl a už vůbec jsem nemyslel na "výrobu nového plemene "jen a pouze jsem zdokonalovat lizardí kresbu na hnědých lizardech.
Pochopitelně moje konání s hnědýmí lizardy došlo až do doby kdy jsem je už mohl vystavit na naší národní výstavě Exota Olomouc. Tak jsem si sám pro sebe dokázal, že lze i u nás udělat něco, co není až tak běžné ani v zahraničí. Vzpomínám si, že holandští posuzovatelé kanárů byli překvapeni, že hnědé lizardy viděli u nás, a nesměle pronesli přání zda bych jim něco nenechal. A tak si z Olomouce odvezli několik těchto hnědých lizardů a řekl bych, že měli ze získání těchto kanárů velkou radost. Ještě loni poslali fotky na důkaz toho, že pokračují v tomto chovu u nich doma.
Obr. 3 Vyfarbenie olomouckých kanárikov - zo zadu
Druhá etapa této chovatelské práce začala tím, že při brouzdání na internetu jsem našel fotky chocholatých lizardů jednak ze světového šampionátu, kde je vystavoval holandský chovatel, a pak ještě fotky téhož kanára i s popisem jeho standardu na webových stránkách jedné holandské kanáří organizace. I když chovatel těchto chocholatých lizardů, kteří se jménují Vectis (což je název jednoho ostrova z dob, kdy Římané expandovali do tehdejší Anglie), je srozuměn s tím, že toto plemeno kanára nebude patrně nikdy uznáno C.O.M. - O.M.J, stále je vystavuje na světových výstavách jako raritu. V Holandsku je tento kanár vystavován jen jako regionální plemeno nebo snad jako rarita. Dlouhou dobu jsem byl přesvědčený, že je to produkt holandských chovatelů, než se mi ozval anglický chovatel a autor tohoto Vectise.
V té době jsem ještě netušil, že se budu zabývat novým plemenem a viděl jsem v získání tohoto chocholatého lizarda milé zpestření v chovu mých klasických lizardů. Považoval jsem to jen za raritu než za nějaký chovatelský cíl a tak jsem dovezl dva kusy od chovatele Smeetse z Holandska. Takže jsem měl ve svém chovu klasické lizardy, už i kvalitnější hnědé lizardy, a zmíněné Vectisy jsem považoval ve svém chovu za raritu.
Když jsem měl první odchovy Vectisů, uvědomil jsem si, že pokud přenesu chocholku od Vectisů na hnědé lizardy, kteří byli u mne již dostatečně dlouho zabydleni, mohlo by vzniknout něco nového a zajímavého. Zdokonalování kresby u hnědých lizardů se ukázalo jako zbytečné, protože pokud jsem chtěl vyrobit něco nového, nemohlo to být totožné s tím co už bylo, tj.hnědí lizardi s dokonalou kresbou.
Musel jsem se pokud možno co nejvíc vzdálit od dokonalé kresby hnědých lizardů a jako nejjednoduší bylo použít jedince, kterým na plášti splývala kresba a dělala jakési sedlo. Představa o standardu Olomouckého kanára se začala realizovat a již i sem tam se vyskytl jedinec, který mohl být chápán jako prototyp tohoto plemene. Třetím rokem této selekce jsem byl již majitelem asi tří párů, které splňovaly potřebné požadavky. Zaměřil jsem se jen na žlutohnědé Olomoucké kánáry a to jen proto, abych byl schopen postavit potřebný počet jedinců, kteří by mohli reprezentovat toto plemeno na světovém šampionátu. Hned v následujícím roce 2013 se vše povedlo a odchov byl více jak úspěšný, takže jsem si dokonce mohl vybrat ty nejideálnější jedince, kteří podle mne splňovali všechny požadavky standartu nového plemene. Dokumenty v podobě standardu, podle kterého měli být tito novicové posuzování komisí posuzovatelů, jsem musel vypracovat a poslat na C.O.M.- O.M.J ještě před šampionátem. Výsledek již znáte, psal jsem o něm na začátku tohoto článku.
Snad jen by bylo dobré sdělit čtenářům, že Olomoucký kanár se vyskytuje ve zbarvení žlutém, dominantním bílém a červeném, popřípadě v ivoory (pastel) v obou lipochromech a také ve všech strukturách opeření tj. A, B, C.
Jako u všech chocholatých plemen, i u tohoto plemene jsou dva typy, tj. hladkohlavý a chocholatý představitel tohoto plemene. U chocholatých by měla být chocholka nenápadná a namísto středového bodu by měla jít pěšinka od pomyslného středu směrem k zobáku. Takovéto chocholky mají přednost a jsou v chovu velmi žádané.
Pokud jde o chov tohoto kanára, není nikterak složitým plemenem. Řekl bych normální kanár se vším všudy, a podle jiných a zasvěcených i pěkný kanár.
Obr. 4. Vyfarbenie olomouckých kanárikov - z boku
Autor (článok + foto): Lubomír Veselý, Olomouc
Autor (úvod): RNDr. Ondrej Molčan, júl 2020